Samarkand, Buchara a Chiva. Města na Hedvábné stezce, ale také místa z pohádek Tisíce a jedné noci. To mi přišlo na mysl ve chvíli, kdy se mi do rukou dostal leták s nabídkou zájezdu pro fotografy. Dalším důvodem mého rozhodnutí účastnit se bylo Aralské jezero. Jezero, které podle předpovědí zcela vymizí během následujících dvaceti let.
Samotné rozhodnutí na sebe nenechalo dlouho čekat. Cítil jsem, že tato místa prostě musím vidět. A jak jsem správně předpokládal, nesetkal jsem se zde s nekonečnými zástupy turistů. Navíc jsem na místě s překvapením zjistil, jak jsou zdejší obyvatelé neskutečně dobrosrdeční.
Při pobytu v Uzbekistánu se nám nejednou stalo, že jsme museli k někomu domů na návštěvu. A to pro nás bylo naprosto neuvěřitelné. Největším zážitkem nebyly nakonec památky. Ale právě místní obyvatelé, konkrétně cikáni. Navštívili jsme malou čtvrť, kterou obývají právě a jen cikáni. Abychom nebyli nápadní, rozdělili jsme se do dvojic a nesměle vyrazili do ulic. Neustále jsme byli v obležení hroznu lidí, převážně však dětí. Nakonec jsme postupně navštívili všechny rodiny v celé této čtvrti a všichni, bez rozdílu věku, se chtěli nechat vyfotit. A to byl prostě báječný zážitek. Za jejich přijetí jsme jim po další výpravě poslali spoustu krásných fotografií. Myslím si, že to pro ně muselo být opravdu milé překvapení. A také doufám, že naše fotografie zdobí jejich skrovné domovy.
