Země s krásnou a nedotčenou přírodou. Země plná volně cválajících stád koní a všudypřítomných, dechberoucích a mohutných hor se zelenými pastvinami ve výšce 4 000 metrů nad mořem. Žádné zástupy turistů. Pouze skvělá parta lidí, z nichž jsem už většinu znal z předchozí cesty. I tak skutečnost a prožití Kyrgyzstánu na vlastní kůži předčila má očekávání. A to se často nestává. Osobně jsem za to rád. Každou chvilku musel autobus zastavovat. Protože vždy bylo co fotit.
A jaký zážitek byl pro nás nebo alespoň pro mě tím úplně největším? Rozhodně jezero Song-kul, jež vévodí obrovské náhorní plošině. Song-kul je druhým největším jezerem v Kyrgyzstánu, je napájeno osmi řekami a jen jedna z jezera vytéká. U jezera jsme spali dvě noci v tradičních obydlích kočovných kmenů, tzv. jurtách. Jezero Song-kul jsme si tak mohli užít ve své plné kráse. Krajina kolem něj, malebné údolí, divocí koně a nádherné ranní scenérie dostanou na kolena snad každého. A nejeden z nás jeho krásou alespoň na chvíli oněměl.
Na výstavě fotografií jsem dokonce vystavoval panoramatickou fotografii (2,5 × 0,6 m) jezera, včetně okolí. Své místo našla fotografie i v námi publikované knize KYRGYZSTÁN – ZEMĚ KONÍ, HOR A BAREV, na straně 78–79. Za pozornost však stojí i nejúsměvnější zážitek (fotografie na straně 63) – s kamarádem jsme asi 2 hodiny šplhali s batohy plnými vybavením na horu (dost vysoký štít) nad údolím Kara-Kojun, a když jsme konečně dorazili na vrchol a chtěli si vyfotit ten nádherný výhled, tak můj kamarád zjistil, že má sice plný batoh objektivů, ale fotoaparát zůstal v jurtě. V tu chvíli jsme se smíchy málem skutáleli dolů. Vzpomínku na toto místo si kamarád odvezl bohužel jen na kompaktním fotoaparátu.
Kromě toho najdete v knize také fotografie zmiňovaných jurt, ve kterých jsme čas od času nocovali, jejich stavění i další neméně zajímavé snímky.