Cílem naší květnové expedice byl malebný kraj na severu Rumunska – Maramureš. I když je oblast proslulá zejména krásnými památkami (dřevěnými kostely), z nichž osm je zapsáno na seznamu kulturního dědictví UNESCO, k poznání hornatého Maramurešu nás táhly jiné důvody. Chtěli jsme se seznámit se životem místních lidí a jejich zvyklostmi. Krom toho nás inspirovaly snímky od našich italských kolegů-fotografů. Těšili jsme se na skvělé prostředí pro černobílou fotografii, zajímavé scenérie vesnic a hor. Zároveň jsme chtěli potkat místní Romy a na vlastní kůži zažít i zdejší folklór. Naše očekávání byla po 12 hodinách jízdy a 1 000 ujetých kilometrech naplněna.
Ubytování jsme si rezervovali před odjezdem, místem pobytu pro následující tři dny byla vesnice Vadu Izej, ze které jsme podnikali výlety do okolních míst. Většinu navštívených lokalit jsme si předem vytipovali. Se zájmem jsme ale neváhali navštívit i místa na doporučení místních. Místa, o kterých se málo mluví a možná i málo ví. Skoro všechna si však pozornost našich objektivů zasloužila.
Na první pohled je život ve městě velmi podobný tomu u nás v České republice. Obchody, zábava, restaurace. Na venkově, kde jsme času strávili více, to už tak podobné není. Lidé, zejména ti starší, si hospodaří na políčkách a chovají drobné zvířectvo. Jde především o oblast kousek od hranic s Ukrajinou.
S fotoaparátem v ruce jsme se potkali s desítkami lidí a všichni (do jednoho) byli neobyčejně vstřícní. Všude nás vítali, někde nás pozvali do školy, jinde do svých domovů, na zahradu nebo na políčko. Život v Rumunsku rozhodně není jednoduchý, lidé jsou ale jiní – lidštější. A možná právě proto, jsme si odvezli takové množství kouzelných snímků. I když jsme v Rumunsku byli jen několik málo dní, focení jsme si všichni užili. Bez srdečnosti a trpělivosti Maramurešů, by to však mohlo být úplně jinak.